Jdi na obsah Jdi na menu
 


Farma Košík

18. 7. 2010

Malé farmy s výrobou domácího sýra se nám prostě líbí, už jsme nějaké navštívili a vždy to bylo pro nás zajímavé. A tak, když jsme se dočetli na cuketka.cz o farmě Košík, neváhali jsme a naplánovali si na neděli jednodenní výlet.
Nejdřív jsme naštívili penzion u rybníka se stylovou restaurací, kde do zdí i stropu umě zakomponovali dřevo ze staré roubenky. Interiéru dominovala obrovská kachlová pec, na které bylo místo s kožešinami, kde by se dalo i lehnout. Konečně jsem se přestal divit "hloupému" Honzovi z pohádky, ktrerý byl pořád za pecí. Interiér hezky dotvořili starožitné lampy, črpáky (dřevěné nádoby na pití žinčice s vyřezávanými uchy), police se spoustou hrnečků a také lavice, stoly i židle z masivu.
Obsluha se ujistila, že jsme objednaní a dala nám na výběr ze dvou polévek a čtyř jídel. Dali jsme si malou zelňačku, jehněčí a bryndzové halušky. Malá porce zelňačky byla podávaná ve stylové porcelánové misce s pokličkou ve tvaru kohouta a o malosti nemůže být ani řeč, byla to poctivá porce. Byla z jemného kysaného zelí s uzeným a dvěma druhy klobás, jednoduchá, nezahuštěná, bez brambor a přesto výborná. Kdybychom si dali velkou porci s chlebem, tak už by se do nás další chod nevešel. Jehněčí bylo mlaďoučké, jemné, prakticky bez beraní pachutě a bylo ho pěkný kus hřbetu. Kuchař se nebál ho posypat čerstvým nasekaným  česnekem a k pidiokurčičkám přidat i pálivé papričky. Byl to hezký kontrast k jemnému, ale chuťově plnému masíčku a k orestovaným bramborám, posypaných čerstvými bylinkami a ozdobených lučnými kvítky. Nejvíc nás ale překvapily bryndzové halušky. Po několika špatných zkušenostech si je v Čechách ani na Moravě už radši neobjednáváme. Jsme rádi, že jsme udělali výjimku. Mohli by mu konkurovat jen ty od maminky, nebo od babičky mého švagra  ze středoslovenského Brezna. Slovenčina ozývavící se z kuchyně a vlastní špičkové suroviny jsou asi tajemstvím výtečné domácí chuti. Ubytovaní hosté sedící u vedlejšího stolu se dohadovali, kolik si objednají, i když už jsou dosti sytí, lívanců. To nás inspirovalo, ale byli jsme tak plní, že jsme se domluvili s obsluhou, že půjdeme nejdřív na farmu a na lívanečky se vrátíme po procházce.
Na farmě jsme se pokochali stády romanovských oveček, prohlédli si stodolu, kde dva bačové z východního Slovenska každé ráno i večer ručně podojí 120 oveček. Jedním očičkem nakoukli do sýrárny a ochutnali ovčí sýry, bryndzu, uzený oštiepok i výborné jehněčí klobásky. A nejenom ochutnali, taky jsme si samozřemě vzali s sebou.
Krátce se pozastavím nad místní bryndzou. V tomto případě to nebyl žádný polotekutý pasterizovaný krém, pančovaný kravskou hrudkou s příchutí bryndzy. Byla to skutečná nepasterizovaná bryndza, která vzniká namletím, prosolením a vyzrátím ovčí hrudky (čerstvého ovčího sýra). Lysterií, případně jiných patogenů se bojí jen ten, kdo neví, že při zrání hrudky se vytvoří prostředí, které je spolehlivě zahubí, stačí, když se dodrží správný technologický (tedy tradiční) postup.
Po asi hodince nám trochu slehlo a tak jsme se vrátili na lívance a kafíčko. Presso byl český průměr, ale 4 lívanečky na malovaném talíři se skořicovým cukrem, zakysanou smetanou, domací borůvkovou zavařeninou, ozdobené čerstvými jahodami jak z pohádky. Už se nedivím těm ubytovaným hostům, že si na ně za ten týden pobytu vytvořili návyk.
Co říct na závěr? Kdybychom měli hodnotit jak ve škole za prostředí, obsluhu a jídlo bychom dali tři jedničky a za poměr ceny a kvality jedničku s hvězdičkou. Farma Košík měla jen jednu velkou chybu. Že je trochu z ruky na to, bychom si tam zajeli každý týden....

 

    A tady je, co jsme videli: 

100718 farma Košík